MfD: Pozdní lítost naivního českého voliče

Dana Kuchtová je svým způsobem šťastná žena. Dovede se nadchnout i rozzlobit jako malé dítě.
Její nadšení patří Jiřímu Paroubkovi. „S panem Paroubkem si umím spolupráci představit,“ říká. Paroubek prý s ní totiž „komunikuje přímo“.
Pokud je Paroubek člověk, který „komunikuje přímo“, pak je lepší si najít partnery, kteří jsou méně přímí. Takhle přímo kdysi Paroubek jednal s Topolánkem a za jeho zády přitom kul politické pikle s Kalouskem. Kalouska to stálo předsednictví lidovců, z čehož se lidovci nevzpamatovali dodnes. Paroubek zůstal.
Také se ještě před volbami předseda ČSSD pokoušel „přímo“ rozvrátit Stranu zelených. To je jeho styl. V jedné ruce bandaska s medem, v druhé kudla.
O předsedovi vlastní strany pak Kuchtová říká: „On není týmový hráč a řídí stranu jako firmu s jedním šéfem, chce rozhodovat sám.“
Škoda, že neexistuje nějaký složitý počítačový model, kde bychom si mohli sestavovat různé vlády a potom sledovat, jak to dopadne. Třeba právě Kuchtovou bychom dosadili jako místopředsedkyni vlády šéfované otevřeným mužem Paroubkem.
Člověk nemusí být programátor, dokonce vlastně ani nemusí žádný takový počítačový model mít. Stačila by paměť. Každý, kdo chce, si přece pamatuje, jak byla ČSSD v koalici s US-DEU a lidovci, ale ve skutečnosti si nakonec socialisté vládli za podpory komunistů. Šťastná to žena Kuchtová by dopadla v koalici s Paroubkem asi tak, že on by si s rudými v zádech dělal, co by chtěl, a nakonec by dle potřeby, třeba až by chtěl dostavět Temelín, zelené odkopnul do příkopu.
Ale co na tom, kdo chce kam… ten tam patří.

Diář Jana Jandourka
Mladá fronta DNES, 17.07.2008

Bohumil Doležal: Zelená díra

Lidové noviny, 11. července 2008 | 11:06

V příštích dnech a týdnech proběhnou v ČR dvě významné společenské události. Od pátku se koná na Rošického stadionu v Praze třídenní sjezd náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. A počátkem září se nejspíš odehraje mimořádný sjezd Strany zelených.
Pokud jde o přístup k sdílené věrouce, mají obě organizace leccos společného, jsou tu však i významné rozdíly: SZ nebude ke sjezdu určitě potřebovat Rošického stadion, i kdyby se tam sešli všichni její členové včetně mrtvých duší, cítili by se tam malí a ztracení. Přes tento handicap má sjezd SZ pro budoucnost České republiky, při vší úctě ke Svědkům Jehovovým, nesrovnatelně větší význam.
Strana zelených je na rozdíl od Svědků Jehovových rozdělená na dvě poloviny, bursíkovce a antibursíkovce. Jde přitom o stranu, o níž jeden její regionální funkcionář řekl „ jsme trošku avantgardní, nejsme typičtí“, což jsou bohužel ještě slabá slova. Nedá se nijak spolehlivě zjistit, zda mají předsedovi přívrženci slabou převahu, ale na druhé straně to nelze ani úplně vyloučit.
Problém je, že díky bursíkovskému vedení se podařilo přitáhnout dosti pestrý elektorát, který stranu katapultoval do PS: patří k němu někdejší příznivci Občanského hnutí (kde sám Bursík kdysi začínal), ODA, US-DEU, zkrátka toho pestrého anarchicko-liberálního uskupení, které zlomyslníci nazývají Bratrstvo pravdy a lásky. Je skutečností, s níž se musí občanský tábor smířit, že bez těchto voličů v dohledné době nemůže nikdy postkomunistickou levici ve volbách porazit. Odtud i osudový význam zelené pidistrany.
Bursíkovi oponenti by rádi jeho elektorátu využili v podzimních volbách. Následoval by řádný či neřádný sjezd strany, a užaslí voliči by pak pod stromeček místo Bursíka s Katuškou dostali Stropnického a Jihočeské ježibaby. Je pochopitelné, že Bursík tuto roli hrát nechce a rád by svou voličskou přitažlivost posvětil ještě před volbami upevněním své pozice.
O svolání sjezdu rozhodlo předsednictvo. Podle Bursíkových oponentů je svolání neregulérní (je to čára přes jejich plány). Taky předsedu obviňují, že uměle zmnožuje základní organizace, aby měl na sjezdu víc delegátů. Jiní to zase popírají.
Strašné je, že na tomto pytli blech závisí tak významné věci jako je radarová základna, osud této vlády, osud České republiky. Voliči, kteří ve volbách do PS Stranu zelených volili, vložili svou důvěru do podivné loterie. Je to vlastně zelená díra (obdoba černé díry), vybavená tak mohutnou gravitací, že důvěru lze do ní sice vložit, ale nic zpátky už člověk nikdy nedostane.

Bohumil Doležal Lidovky.cz
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
© 2008 Lidové noviny a.s.