MfD: Pozdní lítost naivního českého voliče

Dana Kuchtová je svým způsobem šťastná žena. Dovede se nadchnout i rozzlobit jako malé dítě.
Její nadšení patří Jiřímu Paroubkovi. „S panem Paroubkem si umím spolupráci představit,“ říká. Paroubek prý s ní totiž „komunikuje přímo“.
Pokud je Paroubek člověk, který „komunikuje přímo“, pak je lepší si najít partnery, kteří jsou méně přímí. Takhle přímo kdysi Paroubek jednal s Topolánkem a za jeho zády přitom kul politické pikle s Kalouskem. Kalouska to stálo předsednictví lidovců, z čehož se lidovci nevzpamatovali dodnes. Paroubek zůstal.
Také se ještě před volbami předseda ČSSD pokoušel „přímo“ rozvrátit Stranu zelených. To je jeho styl. V jedné ruce bandaska s medem, v druhé kudla.
O předsedovi vlastní strany pak Kuchtová říká: „On není týmový hráč a řídí stranu jako firmu s jedním šéfem, chce rozhodovat sám.“
Škoda, že neexistuje nějaký složitý počítačový model, kde bychom si mohli sestavovat různé vlády a potom sledovat, jak to dopadne. Třeba právě Kuchtovou bychom dosadili jako místopředsedkyni vlády šéfované otevřeným mužem Paroubkem.
Člověk nemusí být programátor, dokonce vlastně ani nemusí žádný takový počítačový model mít. Stačila by paměť. Každý, kdo chce, si přece pamatuje, jak byla ČSSD v koalici s US-DEU a lidovci, ale ve skutečnosti si nakonec socialisté vládli za podpory komunistů. Šťastná to žena Kuchtová by dopadla v koalici s Paroubkem asi tak, že on by si s rudými v zádech dělal, co by chtěl, a nakonec by dle potřeby, třeba až by chtěl dostavět Temelín, zelené odkopnul do příkopu.
Ale co na tom, kdo chce kam… ten tam patří.

Diář Jana Jandourka
Mladá fronta DNES, 17.07.2008