Virtuální odpověď černé duše z Potěmkinovy vesnice na D3 konkrétní poslankyni

V pátečních Lidových novinách (Bursík si vyrábí delegáty, LN 11.7.) jsem si přečetl pochyby středočeské poslankyně Olgy Zubové o okolnostech vzniku nových ZO v obcích na trase plánované dálnice D3. Velmi mě to zamrzelo právě od ní. Nikde ve Středočeském kraji nedostala od voličů takovou míru důvěry jako právě v obcích na jih od Prahy, dvojnásobnou proti svému okresu. Sám jsem jí spolu se starostou vedlejší Libře dělal dobrovolně křoví na kandidátce. Teď jsem „černá duše“.

Jmenuji se Jiří Janata, jsem bývalý starosta a nynější neuvolněný místostarosta „Potěmkinovy vesnice“ Psáry, dovolil jsem si vstoupit do SZ a spoluzaložit u nás v obci ZO. S lidmi kolem SZ spolupracuji již dlouho, začalo to kvůli dálnici D3, jsem i místopředsedou sdružení obcí Klid, ve věci D3 činného. Nejsem tedy virtuální osoba z Prahy 4 nebo 5, ani z Děčína či z Ústí (replika O. Zubové panu Mráčkovi 15.7. na e-konferenci SZ Beseda). Myslím, že středočeští zelení mě dobře znají, byl jsem spolu se starosty z okolí na krajské kandidátce SZ už v roce 2004, dokonce jsem tehdy dostal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů. Psáry jsou obcí, kterou již druhé volební období řídí lidé vzešlí ze dvojice ekologicky orientovaných sdružení, já sám jsem opakovaně dostal v obecních volbách nejvíce hlasů. Necítil jsem potřebu opírat se o berličky jakékoliv strany, dlouho jsem odolával nabídkám ke vstupu do SZ mj. i od O. Janeby zmíněného ve článku v LN. Nyní jsem svůj názor revidoval, byť to jistě zhorší mé vyhlídky v příštích obecních volbách.
Neznám pohnutky dalších nových členů, já jsem počátkem června oslovil pana Janebu, zdůrazňuji, že já jeho, ne on mě. Mám ke vstupu do SZ dva důvody: 1. Nepochopitelné střílení do zad úspěšnému předsedovi úspěšné strany (zažil něco podobného na vlastní kůži na místní úrovni) a nesmyslné výzvy k odchodu SZ do opozice. 2. Fatální ztráta soudnosti středočeské organizace SZ při sestavování kandidátky pro krajské volby. Své pohnutky a názory vysvětlím podrobněji.

Ad 1: Hrozím se výzev k odchodu SZ do opozice, jako praktický komunální politik vím, jak je důležité mít pro prosazení konkrétních cílů spřízněné lidi v centrálních orgánech státní správy. Tak třeba v případě dálnice D3: Jen protože jsou Zelení ve vládě a tam, kde jsou, vznikla vládní komise k posouzení trasy D3 (a jedné pracovní podskupiny se účastním) a také se mohu spolehnout na to, že probíhající proces EIA nebude zmanipulován ve prospěch betonářské lobby, což se za minulého MŽP stát klidně mohlo. Odejdou-li zelení z vlády, vzdají se všech nástrojů k prosazování svých cílů, rezignují na možnost ovlivňovat a řešit problémy. Své voliče tím těžko přesvědčí.
Ad 2: V minulých středočeských krajských volbách pocházelo skoro třicet procent zelených hlasů z okresů Praha-západ a Praha-východ. Teď odtud není na kandidátce v první patnáctce vůbec nikdo(!), ač zde za poslední čtyři roky změnou administrativních hranic, ale hlavně suburbanizací metropole přibylo skoro padesát tisíc obyvatel. To je víc než celá Mladá Boleslav. Ale nejde jen o absenci dvou velkých okresů: Středočeský kraj připomíná děravou minci (díra uprostřed je Praha) a okruhy problémů se navzájem obrovsky liší v obou přilehlých soustředných kružnicích, vnitřní a vnější. Vytěsnění kandidátů z okolí Prahy znamená automaticky rezignaci na možnost účinně oslovit významnou cílovou skupinu, celou oblast se čtvrt miliónem obyvatel a s nejvyšším voličským potenciálem. Obávám se, že šance středočeských zelených pro krajské volby jsou obdobné vyhlídkám fotbalového mužstva rozestaveného jen po jedné straně hřiště.

Označuje-li někdo za Potěmkinovy vesnice organizace o 3-4 členech v našich malých, ale prokazatelně zelených obcích, mohu já za takové oprávněně považovat třicetičlenné organizace s repetujícími příjmeními členů, které svému lídrovi na kandidátce nedokážou zařídit podporu ani ve vlastním regionu.

Následuje pasáž pro analytické duše k dokreslení předchozích i následujících tvrzení. Pár čísel z minulých středočeských krajských voleb v roce 2004: Ty se odehrály ve zcela jiných podmínkách, k SZ se tolik lidí neznalo (i manželé Zubovovi hráli za konkurenční mančaft a pan Zubov za něj tehdy i kandidoval do krajského zastupitelstva, teď však už „hraje“ prim za nás). Tehdy získala středočeská SZ 2,05 % hlasů, avšak v kraji byly tři regiony (pověřená města), kde se zelení přehoupli přes 5 %: Dálnicí D3 ovlivněné Jesenicko (7,56 %; sem patří Psáry) a Jílovsko (5,41 %) a také tradičně silné Říčansko (5,28 %). „Nejzelenějšími“ městy a obcemi nad 1000 obyvatel byly (tučně vyznačené členské obce sdružení Klid a z okolí plánované D3): 1. Psáry 29,68 %; 2. Jílové u Prahy 10,34 %; 3. Říčany 8,80 %; 4. Jesenice 5,77 %; Výběr nejzelenějších obcí do 1000 obyvatel: 1. Libeř 18,14 %; 2. Lešany 15,90 %; 3. Semčice 12,94; 4. Okrouhlo 7,75 %; 5. Václavice 7,69 %; 6. Krakovany 7,10 %; 7. Petrov 5,26%; 8. Vojkov 5,15 %. Není divu, že v obcích kolem D3 vznikají organizace SZ, sympatizanti jsou zde již dávno. A která že města byla v roce 2004 ve Stč. kraji největší z pohledu zelených (tj. dle absolutního počtu hlasů pro SZ; tučně vyznačeny jsou obce z okresů Praha-západ a Praha-východ): 1. Říčany (282 hlasů; okres Praha-východ); 2. Mladá Boleslav (252); 3. Příbram (247); 4. Kladno (237); 5. Psáry (152; okres Praha-západ); 6. Kolín (104); 7. Mělník (96); 8. Poděbrady (95; okres Nymburk); 9. Kutná Hora (91); 10. Benešov (87); 11. Jílové u Prahy (78; okres Praha-západ); …13 Rakovník (75);… 16. Beroun (59); 17. Nymburk (58);…19. Libeř (49; okres Praha-západ); 20. Jesenice (49; Praha-západ). To je zajímavý zelený regionální zeměpis, není-li pravda? Nevelké Říčany jsou krajským velkoměstem, okresní třicetitisícový Kolín a dvacetitisícová Kutná Hora nestačily na Potěmkinovu obec Psáry a zle na ně dotírala i malá Potěmkinova vesnice Libeř se sedmi stovkami obyvatel.

Z pohledu výše uvedených dat je nepochopitelná ztráta soudnosti ve středočeských primárkách, kde byl říčanský kandidát Zdeněk Černovský (v minulých krajských volbách na druhé pozici kandidátky, jak vidno z čísel nadmíru úspěšný) svorně hlasujícím „severovýchodním“ blokem průměrných a podprůměrných (Kutná Hora, Kolín, Mladá Boleslav) odsunut do druhé desítky, odkud pochopitelně odstoupil. Stejně byl vyblokován jiný kandidát z okresu Praha.východ, pan Koščo z Odolene Vody, který v parlamentních volbách v roce 2006 ze čtvrté pozice velmi pozvedl výsledek dříve z pohledu zelených poněkud rozpačitějšího severního okraje Prahy. Zástupci Jílového odešli už během hlasování… Nemusíme si moc vysvětlovat, že to zelení budou mít ve všech krajích moc těžké překročit pětiprocentní hranici, bez důkladné přípravy to je nemožné. Správně zvolený regionální přístup je základ. Pokud by se to SZ ve Stč. kraji povedlo, šanci má prvních 3-5 míst. Jenže volební fraška dosadila na čtyři (!) z prvních pěti pozic kandidáty z jediného severovýchodního kvadrantu kraje, navíc ještě všechny bezpečně daleko od „zkažené“ Prahy. V loňských parlamentních volbách obsadili první dvě místa kandidátky zástupci Kutné Hory a Kolína (Zubová a Gruzovský), jejich okresní výsledky byly druhé a třetí nejhorší v kraji (viz graf). Co dodat? Situaci pro naši paní poslankyni zachránily ony Potěmkinovy vesnice kolem Prahy. Děkuji, že jsem se z tisku dozvěděl její pohled na nás, předám poděkování voličům zde. Použil-li jsem prve příměr k rozestavení fotbalového mančaftu, pak naši „hráči“ pro příští krajské volby jsou partička kamarádů, která očekává vítězství v družné debatě poblíž jednoho rohového praporku. Nikoliv dálnice D3, ale iracionální podřezávání si větve v podání středočeských zelených mě, a snad i další, přivedlo k poznání, že chce-li člověk věci ovlivnit, musí se jich napříště i zúčastnit.

ZO Praha – Kolovraty: vyjádření předsedkyně

Dobrý den všem,
zaregistrovala jsem, že i kolem vzniku ZO Praha – Kolovraty panují jisté pochybnosti, proto sem vkládám i své vyjádření.
Protože se nejen v médiích objevují různé spekulace ohledně vzniku nových základních organizací Strany zelených, rádi bychom uvedli na pravou míru okolnosti vzniku ZO Praha – Kolovraty.
Ke vstupu do Strany zelených mě vedl zájem o veřejné dění a sympatie k programu a činnosti této strany. Do strany jsem vstoupila po zralé delší úvaze, a jelikož v mém bezprostředním okolí nebyla žádná ZO, začala jsem činnost v ZO Praha 10, která je k nám z velkých ZO nejbližší. Ovšem problematika, která se řeší na Praze10, je velmi odlišná od toho, s čím se potýkáme v malé MČ na okraji Prahy. Proto jsem již v počátku mého působení na Praze 10 prohlašovala, že mým cílem bude určitě založení ZO v mém bydlišti. (S komunální politikou mám již trochu zkušenost, v min. volbách jsem kandidovala za nezávislé).
Ostatní členové ZO Praha – Kolovraty jsou lidé s podobnou motivací jako já (nespokojenost se souč. vedením obce, dlouhodobější sympatie se zelenou politikou apod.). Pro svůj vstup využili také půdu ZO Praha 10 na základě mých dobrých zkušeností (jinak vstoupit do SZ než prostřednictvím existující ZO nejde). Všichni jsme obyvateli Kolovrat. ZO jsme založili ve čtyřech lidech, jelikož Kolovraty jsou celkem malé (cca 2500 obyv.) a také se další potenciální zájemci mohou snáze přihlásit do již existující ZO. Chceme se snažit řešit problémy, které občany naší MČ pálí. Doba vzniku naší ZO náhodně časově padla do období před svoláním sjezdu, což jsme v té době ani nevěděli a ani by to na naše rozhodování nemělo nejmenší vliv. Otázku, zda volit „Losnu nebo Mažňáka“, jsme dosud neřešili. Proto nás překvapila různá tvrzení o tom, jak si kdosi vyrábí delegáty, o účelově založených ZO, Potěmkinových vesnicích apod.
Vzhledem k tomu, že jsme svobodní a svéprávní občané, negativně by se nás takové vyspekulované konstrukce dotkly a rozhodně se ohrazujeme proti jakýmkoli nepodloženým spekulacím. Pokud máte zájem se podívat na činnost naší ZO, rádi kohokoli přivítáme na našich schůzích.

Za ZO Praha – Kolovraty
Mgr. Stanislava Bartošová
předsedkyně

MfD: Pozdní lítost naivního českého voliče

Dana Kuchtová je svým způsobem šťastná žena. Dovede se nadchnout i rozzlobit jako malé dítě.
Její nadšení patří Jiřímu Paroubkovi. „S panem Paroubkem si umím spolupráci představit,“ říká. Paroubek prý s ní totiž „komunikuje přímo“.
Pokud je Paroubek člověk, který „komunikuje přímo“, pak je lepší si najít partnery, kteří jsou méně přímí. Takhle přímo kdysi Paroubek jednal s Topolánkem a za jeho zády přitom kul politické pikle s Kalouskem. Kalouska to stálo předsednictví lidovců, z čehož se lidovci nevzpamatovali dodnes. Paroubek zůstal.
Také se ještě před volbami předseda ČSSD pokoušel „přímo“ rozvrátit Stranu zelených. To je jeho styl. V jedné ruce bandaska s medem, v druhé kudla.
O předsedovi vlastní strany pak Kuchtová říká: „On není týmový hráč a řídí stranu jako firmu s jedním šéfem, chce rozhodovat sám.“
Škoda, že neexistuje nějaký složitý počítačový model, kde bychom si mohli sestavovat různé vlády a potom sledovat, jak to dopadne. Třeba právě Kuchtovou bychom dosadili jako místopředsedkyni vlády šéfované otevřeným mužem Paroubkem.
Člověk nemusí být programátor, dokonce vlastně ani nemusí žádný takový počítačový model mít. Stačila by paměť. Každý, kdo chce, si přece pamatuje, jak byla ČSSD v koalici s US-DEU a lidovci, ale ve skutečnosti si nakonec socialisté vládli za podpory komunistů. Šťastná to žena Kuchtová by dopadla v koalici s Paroubkem asi tak, že on by si s rudými v zádech dělal, co by chtěl, a nakonec by dle potřeby, třeba až by chtěl dostavět Temelín, zelené odkopnul do příkopu.
Ale co na tom, kdo chce kam… ten tam patří.

Diář Jana Jandourka
Mladá fronta DNES, 17.07.2008

Bohumil Doležal: Zelená díra

Lidové noviny, 11. července 2008 | 11:06

V příštích dnech a týdnech proběhnou v ČR dvě významné společenské události. Od pátku se koná na Rošického stadionu v Praze třídenní sjezd náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. A počátkem září se nejspíš odehraje mimořádný sjezd Strany zelených.
Pokud jde o přístup k sdílené věrouce, mají obě organizace leccos společného, jsou tu však i významné rozdíly: SZ nebude ke sjezdu určitě potřebovat Rošického stadion, i kdyby se tam sešli všichni její členové včetně mrtvých duší, cítili by se tam malí a ztracení. Přes tento handicap má sjezd SZ pro budoucnost České republiky, při vší úctě ke Svědkům Jehovovým, nesrovnatelně větší význam.
Strana zelených je na rozdíl od Svědků Jehovových rozdělená na dvě poloviny, bursíkovce a antibursíkovce. Jde přitom o stranu, o níž jeden její regionální funkcionář řekl „ jsme trošku avantgardní, nejsme typičtí“, což jsou bohužel ještě slabá slova. Nedá se nijak spolehlivě zjistit, zda mají předsedovi přívrženci slabou převahu, ale na druhé straně to nelze ani úplně vyloučit.
Problém je, že díky bursíkovskému vedení se podařilo přitáhnout dosti pestrý elektorát, který stranu katapultoval do PS: patří k němu někdejší příznivci Občanského hnutí (kde sám Bursík kdysi začínal), ODA, US-DEU, zkrátka toho pestrého anarchicko-liberálního uskupení, které zlomyslníci nazývají Bratrstvo pravdy a lásky. Je skutečností, s níž se musí občanský tábor smířit, že bez těchto voličů v dohledné době nemůže nikdy postkomunistickou levici ve volbách porazit. Odtud i osudový význam zelené pidistrany.
Bursíkovi oponenti by rádi jeho elektorátu využili v podzimních volbách. Následoval by řádný či neřádný sjezd strany, a užaslí voliči by pak pod stromeček místo Bursíka s Katuškou dostali Stropnického a Jihočeské ježibaby. Je pochopitelné, že Bursík tuto roli hrát nechce a rád by svou voličskou přitažlivost posvětil ještě před volbami upevněním své pozice.
O svolání sjezdu rozhodlo předsednictvo. Podle Bursíkových oponentů je svolání neregulérní (je to čára přes jejich plány). Taky předsedu obviňují, že uměle zmnožuje základní organizace, aby měl na sjezdu víc delegátů. Jiní to zase popírají.
Strašné je, že na tomto pytli blech závisí tak významné věci jako je radarová základna, osud této vlády, osud České republiky. Voliči, kteří ve volbách do PS Stranu zelených volili, vložili svou důvěru do podivné loterie. Je to vlastně zelená díra (obdoba černé díry), vybavená tak mohutnou gravitací, že důvěru lze do ní sice vložit, ale nic zpátky už člověk nikdy nedostane.

Bohumil Doležal Lidovky.cz
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
© 2008 Lidové noviny a.s.

Otevřený dopis Daně Kuchtové

Jsem předsedou ZO SZ Praha 10 a v současné době pracuji jako tajemník Poslaneckého klubu SZ. V posledních dnech se objevují ataky z vnitrostranické opozice, reprezentované zejména Danou Kuchtovou a Matějem Stropnickým, které obviňují Martina Bursíka, ale i jiné osoby z účelového zakládání ZO.
K tomu se musím vyjádřit jako tajemník Poslaneckého klubu Strany zelených. Ve čtvrtek 10. července 2008, tedy den po rozhodnutí Předsednictva SZ o svolání sjezdu, dorazili na Poslanecký klub Strany zelených Dana Kuchtová, Matěj Stropnický a jeden člen SZ, jehož jméno mi není známo a znám jej pouze od vidění. Po svém příchodu, který byl zhruba v půl desáté se uzavřeli do kanceláře Přemysla Rabase, Olgy Zubové a Věry Jakubkové. Jinak jsem byl v prostorách zeleného klubu vzhledem k probíhajícím parlamentním prázdninám sám. Okolo desáté hodiny jsem vstoupil do kanceláře Ondry Lišky a Kateřiny Jacques za účelem předání pošty. V místnosti bylo otevřené okno tak, aby byly prostory odvětrávány. Z této místnosti jsem zaslechl telefonát Matěje Stropnického, který byl vykloněný ze sousedního okna. Nevím, s kým hovořil, ovšem to není pro obsah sdělení podstatné. Matěj Stropnický se nejprve podivil, že dotyčný neví o tom, že bylo rozhodnuto o svolání sjezdu a následně jej informoval, že klíč byl zvolen v poměru 1:8. Posléze se tázal na počet nabraných členů a když se dozvěděl, že druhý z telefonujících disponuje ve „své“ ZO 14 členy, uvedl, že je nutné z této ZO vyčlenit tři členy a s těmi založit novou ZO. Nato mu nakázal, že je zapotřebí antidatovat pozvánky na zakládající schůzi tak, aby nebylo možné vznik nové ZO zpochybnit. Následoval příkaz dát vše urychleně do kupy tak, aby to ještě ve čtvrtek mohl společně s Danou Kuchtovou donést do hlavní kanceláře a nechat tuto ZO zapsat do evidence.
Podotýkám, že telefonátu byla přítomna Dana Kuchtová, se kterou Matěj Stropnický bezprostředně po ukončení hovoru začal mluvit.
V místnosti jsem setrval zhruba 5 minut a poté se věnoval své práci. Ovšem to neznamená, že by instruování od Matěje Stropnického skončilo. S telefonáty pokračoval ještě zhruba dvě hodiny, viděl jsem ho z chodeb Parlamentu.
Když jsem do kanceláře Ondřeje Lišky a Kateřiny Jacques vstoupil podruhé, zhruba o hodinu později, hovořil v obdobném duchu Matěj Stropnický s někým ze ZO v Dobrušce. Matěj Stropnický se jej dotazoval i na Hořickou ZO a ujišťoval se, zda bude delegátem nějaký Tomáš.
Další věcí, která mne na telefonátech zaujala, byla skutečnost, že se mně neznámý telefonující dotazoval Matěje Stropnického, jakým způsobem budou za nově přijímané členy uhrazeny členské příspěvky ve výši 300 Kč. Matěj Stropnický telefonujícímu odpověděl, ať to prozatím uhradí ze svého a že mu pak s tím s Danou Kuchtovou pomůžou.
„Nejde o Stranu zelených, jde o demokracii“. Tento výrok pochází z úst Dany Kuchtové a reagovala jím na slova, že svým počínáním oslabuje Stranu zelených. Nevím, jakým způsobem může podvod s antidatováním rozeslání pozvánek na fiktivní zakládající schůzi základní organizace pomoci demokracii. Dle mého názoru se jedná o jasný faul na morálku. Faul za který musí, řečeno sportovní terminologií, následovat červená karta.
V rozvinutých demokracií by po odhalení takovéhoto podvodu následoval odchod politika z veřejného života. Vím, že se takováto reakce v České republice bohužel nenosí. Proto se obracím přímo na Danu Kuchtovou. Dano, máš výbornou možnost pozvednout politickou kulturu. Ale máš taky možnost lhát. Co si vybereš?

Milan Mraček
P.S. Kdybych věřil v morálku Matěje Stropnického, vyzval bych k odstoupení i jeho.

Reakce na Stropnického „Zelení v neoliberálním klamu“

Ad LN 14.7.2008: Zelení v neoliberálním klamu

Vážený pane Stropnický,

dokud jsem si nepřečetl váš článek „Zelení v neoliberálním klamu“ otištěný v dnešních Lidových novinách, stále jsem si myslel, že vnitrostranická opozice ve Straně Zelených vůči Martinovi Bursíkovi, vedená Vámi a Vašimi kolegyněmi a kolegy, má racionální základy. Svým způsobem jsem se těšil na souboj logických argumentů na mimořádném sjezdu SZ. Váš příspěvek mé naděje ale zcela pohřbil. Nenajde se v něm jediný, fakty podložený, logický argument. Jde o pouhou snůšku rétorických výlevů, za něž by se nemuselo stydět Rudé Právo před rokem 1989, ba ani Jiří Paroubek, pokud by chtěl navázat na svůj slavný povolební projev v roce 2006. Jako největší zlo současné vlády uvádíte derelugaci, privatizaci (to není zdaleka bod programu pouze současné vlády, a ale i předchozích vlád ČSSD) a rušení sociálních opatření, která „dokládáte“:

* deregulací nájemného (konečně ti, kteří si pořídili vlastnické bydlení, splácí obrovské hypotéky, a/nebo vynakládají nemalé prostředky na údržbu svých nemovitostí, přestanou být státem diskriminováni);
* bláboly o tisících bytů pro Koženého a Krejčíře (???) – to snad opravdu nepotřebuje komentáře (budete se divit, ale ty dva nemám rád asi stejně jako Vy; ale přesto si myslím, že deregulace nájemného je věc správná, spravedlivá a nezbytná)…
* bludy, jako že se privatizují:
o pojišťovny (zdravotní? premiér veřejně slíbili, že se privatizovat nebudou; ty ostatní dávno privátní jsou),
o divadla (většina jich privátních je),
o lesy (neslyšel jsem o tom, že by Státní lesy ČR měl někdo v úmyslu privatizovat),
o pivovary (kromě Budvaru už dávno všechny privátní jsou),
o železnice (jednak opět nevím, že by to bylo na pořadu dne, a i kdyby, příklad nestátně vlastněných malých regionálních železnic např. na severu Moravy ukazuje, že by to byl správný směr)
* výkřiky typu, že by vláda nejraději privatizovala i moře, policii a národní parky, pokud by nějaké měla (!!!) – tato ubohá spekulace snad ani není hodna hledání protiargumentů…
* vláda ruší např. příspěvek na telefon v době nezaměstnanosti (proboha, něco takového jsme fakt měli???!!!).

Pravděpodobně jste alespoň ochoten (částečně) uznat fakt, že populace ČR stárne, že „nebude na důchody“, a že „zdravotnímu sytému hrozí kolaps“. Jako lék nabízíte pouze 3 obecné teze: trvale udržitelný rozvoj, nedělitelnost lidských práv a sociálně-tržní hospodářství. Nic konkrétního, snad jen to, že nedělitelnost lidských práv, znamená neuznat samostatnost Kosova a bojovat proti česko-americkému radaru. Pokud bych měl použít Vaší dikce, tak mi není jasné, jak mi Velké Srbsko, spokojený Velký Bratr v Moskvě, úsporné žárovky a příspěvek na telefon v době nezaměstnanosti zajistí to, že za 25 let dostanu od státu relativně (vůči tehdejším životním nákladů) stejný důchod, jako současní důchodci dnes. A to aniž bych se staral sám (tj. nějak si spořil na důchod), a aniž by stát tzv. přišel „na buben“ (Mimochodem: Nechcete seznámit veřejnost se státním bankrotem Argentiny a jeho důsledky pro úspory a životní úroveň obyvatelstva?).

Vaše invektivy o „Katušce“ jen ilustrují Vaší ubohost intelektuální úroveň. Pokud byste chtěl proti-argumentovat slavným „kravským“ mailem M.Bursíka, tak je tu jeden „malý“ rozdíl: ten mail nebyl primárně určen veřejnosti, zatímco Váš článek určitě veřejnosti určen je. Jen mě udivuje, že jste zapomněl připomenout, jak „Katuška“ na vnitrostranickém jednání SZ hanlivě nazvala kolegy z ODS… To by asi ale do dikce Vašeho článku moc nezapadlo a možná (mám-li opět použít Váš způsob spekulace) by vásm za to oranžové růže nedostalo…

Na závěr bych Vám chtěl sdělit, proč jsem v posledních parlamentních volbách v roce 2006 volil Stranu Zelených:
a) Jsem umírněným ochráncem/fandou životního prostředí;
b) Jsem liberálně založen ve otázce lidských práv;
c) Všechny doposud existující politické strany s liberálním zaměřením mě zklamaly/rozpadly se (US, ODA, ED, atd.);
d) Věřím a fandím M.Bursíkovi;
e) Mám plné zuby klientelismu a korupce tolerované a podporované ČSSD a ODS;
f) Domnívám se, že je třeba reformovat daňový, penzijní, zdravotní a vzdělávací systém;
g) Statisticky patřím do skupiny VŠ vzdělaných s nadprůměrným příjmem.

Jak vidíte, nikde ve výčtu nefunguje celkový program SZ. Domnívám se, že takových je nás, voličů, většina: lidi nemají čas, chuť a energii si detailně studovat volební programy stran, a tak prostě sázejí na své sympatie vůči stranickým lídrům, a na dost obecné vymezení těchto stran (tj. „jak je mají zapsány v podvědomí“). Myslím si, že takových voličů SZ ve volbách v roce 2006 bylo „dost“, neřku-li většina. Pokud tedy Vaše křídlo s tou svou „oranžovo-rudou“ rétorikou založenou na spekulacích a osobních invektivách zvítězí na mimořádném sjezdu SZ, můžete si být jist, že ode mě se SZ hlasu v dalších volbách nedočká.

Pěkný den,
Rostislav Novotný, nestraník, volič SZ ve volbách 2006,
Velké Popovice

PS: Nejsem ani placeným obdivovatelem M.Bursíka, ani jeho osobním příznivcem/přítelem. ČSSD i ODS mi doposud lezla krkem zhruba stejnou měrou…

Dopis Martina Bursíka členům SZ

Vážení a milí zelení,
po pečlivém zvažování jsem se rozhodl navrhnout předsednictvu svolat sjezd Strany zelených v termínu 5.- 7. září 2008.

Sjezd je legitimní a demokratické řešení v situaci, kdy vnitrostranické spory pronikají na veřejnost s takovou intenzitou, že strana začíná být pro voliče nečitelná, lidé nemají jistotu, kam strana směřuje a jak silný je mandát jejího vedení. Proto je sjezd důležité uskutečnit právě před volbami, aby lidé měli jistotu a věděli, jakou Stranu zelených volí. Je nutné a férové dát tento signál veřejnosti před volbami a nikoliv až po nich.
Největším problémem SZ je dvojkolejnost vedení. Stanovy daly možnost vytvořit ve straně druhé politické a mocenské centrum – republikovou radu. Ta svého postavení využívá k vlastnímu mocenskému posilování, bohužel cestou oslabování stávajícího zvoleného vedení. Tato politika „čím hůř, tím lépe (pro nás)“ je oficiálně vydávána za boj o vnitrostranickou demokracii, což však neodpovídá skutečné povaze věci. Na RR se nevedou demokratické diskuse o vývoji politické situace, ale odehrávají se tam narežírované akce, jejichž cílem je zpochybnit činnost strany ve vládě a v koalici, pranýřovat její úspěšné kroky a to vše pod záminkou, že se to děje ve jménu prosazování „zelenější“ politiky. Mocenské centrum je přitom zformované, na republikové radě pracuje podle připraveného písemného scénáře, rozděluje strategii na MY a ONI, vše je institucionalizované, jmenovitě podložené. Jde o tvrdý vnitrostranický boj.
Veřejnost je matena rozporuplnými a protichůdnými vyjádřeními a rozhodnutími stranických orgánů a nemá jasno, kdo vlastně nese za vedení strany odpovědnost. Kontroverze a vnitrostranické mocenské boje paralyzují stranu a omezují důležitou práci na věcných zelených tématech. Voliče, které obvykle nezajímá strana, jež se zabývá sama sebou, takové chování politického subjektu právem odpuzuje. Očekávají, že strana bude svou práci věnovat občanům a nikoli sobě. Dá se tedy předpokládat, že spory unavený volič se poohlédne po politické alternativě, nebo znechucen planou politikou nepůjde k volbám vůbec. Šetření STEMu z června 2008 konstatuje, že „Strana zelených vykázala dílčí pokles podpory, podstatnější však může být to, že její podpora slábne a stává se značně nejistou“, a to by pro nás všechny mělo být vážným varováním.
Navíc, mocenský boj se přenesl z republikové rady i do poslaneckého klubu. Strana zelených vystupuje poprvé od vstupu do Poslanecké sněmovny pro nás, pro koaliční partnery i veřejnost těžko předvídatelně. Politická metoda týmové práce a korektního koaličního vyjednávání a hledání kompromisu je nahrazována kladením požadavků a ultimát. Stále častěji je z našeho středu slyšet hrozba odchodu z koalice.

Dnes je zřejmé, že ve SZ existují dva koncepty:
1. SZ jako autonomní politická strana, která není svázána ani s levicí ani s pravicí. SZ dokládající voličům, že je zralá pro plnohodnotnou účast ve vládě. SZ jako strana, která je schopna vytěžit korektně z koaliční spolupráce maximum pro uplatňování principů ochrany životního prostředí a lidských práv. SZ prezentující politiku otevřenou, neextrémní středovou (schopna nacházet společná východiska jak s ODS, tak s ČSSD). SZ praktikující realistickou politiku založenou primárně na věcnosti a odbornosti s vůli tuto odbornost dále prohlubovat. (formulovámo M. Bursíkem průběžně).
2. Druhý koncept krystalizuje mezi těmi, kteří vidí největšího (a možná i jediného) nepřítele v ODS. Podle tohoto konceptu je program SZ nekompatibilní s programem ODS. V případě vítězství ODS bude tedy SZ vždy v opozici. Ve vládě bude případně pouze s ČSSD. SZ se tak logicky posouvá doleva. Zužuje se koaliční potenciál – jediným přirozeným partnerem je ČSSD. To podle všeho odradí významnou část středových voličů. Logickým vyústěním tohoto konceptu je vystoupit z vlády a přejít do opozice (formulováno M. Stropnickým v LN v červnu 2008 a na poslední RR).

Předesílám, že koncept Strany zelených jako autonomní politické strany, která není ani součástí levice ani pravice, s širokým koaličním potenciálem (vyjma KSČM) není už dávno mým osobním konceptem. Již dvakrát jsem byl sjezdem s tímto konceptem zvolen. S tímto konceptem jsme vstoupili do Poslanecké sněmovny a stali se jednou z nejúspěšnějších zelených stran v Evropě. Jde tedy o aktuální politický koncept SZ. Teď se musí SZ rozhodnout, zda jej nadále pokládá za nosný nebo ho chce radikálně změnit.
Za vůbec nejškodlivější před podzimními krajskými a senátními volbami považuji rozhodnutí RR, že naše účast ve vládě je pouze podmíněná a že po volbách RR vyhodnotí výsledky a rozhodne o případném odchodu z koalice. Vzkaz voličům „volte nás a my po volbách rozhodneme, jak se na politické scéně zachováme,“ je nesolidní vůči voličům i vůči koalici. Stejně nekorektní ve vztahu k veřejnosti je skutečnost, že skupina hlásící se ke konceptu č. 2 (tj. SZ jako přirozená součást levice + vystupme z vlády) nechce před voliči vyložit před krajskými a senátními volbami karty na stůl a chce se nechat volit pod hlavičkou konceptu č. 1, který byl v minulých volbách a je i nyní v průzkumech veřejného mínění úspěšný.
Je proto poctivé zjistit, jaké je nyní názorové rozložení mezi volbou těchto dvou politických konceptů ve SZ. Podle hlasování RR to možné není: volební systém při volbě členů RR sjezdem je historicky nastavený tak, že neodráží většinový názor SZ, ale poskytuje možnost nejrůznějším klikám a skupinám, aby dostaly do cca 60ti členného orgánu své zástupce, kteří pak postupují podle hlasovacích dohod a scénářů. Mandát těchto názorových skupin je v médiích vydáván za většinový názor členské základny SZ a je dokonce nadřazován mandátu poslanců, zvolených mnohanásobným počtem voličů.
Všechny výše uvedené důvody mne vedly k návrhu na svolání sjezdu strany, a to na první víkend v září. Pojďme společně projít další kritickou etapou vývoje SZ, pojďme dát jednoznačnou odpověď voličům na otázku, kdo je SZ, kde stojí a kam směřuje. Pojďme současně využít sjezdu k odstartování horké fáze volební kampaně pro krajské a senátní volby.

Hlavním úkolem sjezdu je:
1) zvolit nové stranické vedení a dát mu jasný mandát,
2) schválit nové stanovy strany a tím mj. odstranit dvoukolejné vedení strany a permanentní vnitrostranický boj o vliv mezi dvema centry v období mezi sjezdy. Vyjasnit vztahy a
kompetence mezi stranickými orgány, obnovit demokratickou diskusi uvnitr SZ
3) definovat pozici SZ v politickém spektru, náš koaliční potenciál a směřování – tj. vyslat voličům před podzimními volbami signál, že SZ je konsolidovanou stranou s jasnými vizemi a umístěním v politickém spektru,
4) odstartovat horkou fázi předvolební kampaně do krajských a senátních voleb – prezentovat hlavní volební témata SZ pro volby 2008.

Vážení a milí členové strany,
jsem si vědom, že předkládám návrh na uspořádání sjezdu předsednictvu na počátku prázdnin, tj. v období relativního politického klidu a pro mnohé z vás i odpočinku. Přesto, nebo právě proto, pojďme společně využít tohoto období k vyřešení vnitřních problémů Strany zelených. Pojďme odstartovat volební kampaň do podzimních voleb opět jako konsolidovaná, čitelná, sebevědomá a emancipovaná politická strana s jasnou vizí, která ví, co chce, a její politickou metodou je solidnost, korektnost a věcnost.
Jsem připraven věnovat léto výjezdům do regionů, diskutovat s Vámi, vysvětlovat nejen výše uvedené kritické momenty vnitřního fungování SZ, naslouchat a prezentovat Vám konkrétní výsledky naší politické práce ve vládě i v Poslanecké sněmovně. Spolu se mnou jsou připraveni vést s Vámi dialog i kolegové a nejbližší spolupracovníci z vlády, Poslanecké sněmovny a předsednictva strany.
Aby sjezd proběhl korektně, produktivně a efektivně, budou krajským a základním organizacím samozřejmě zaslány veškeré podkladové materiály pro jednání sjezdu v termínu dle stanov, tj. 30 dní před konáním sjezdu. Tyto podklady připraví předsednictvo strany.
Věřím, že rozumíte mé starosti o budoucnost Strany zelených a mé snaze řešit naši společnou situaci touto demokratickou cestou.

Vše dobré a pěkné léto,
Martin Bursík

V Praze, dne 9.7.2008